V srdci Evropy, na západě Čech, mezi Krušnými horami a Slavkovským lesem, se ve 14. století často proháněl český král Karel IV. na koni. Jeho družina jednou prý objevila díky náhodě horký pramen, kterému záhy přiřkl císař léčivou moc. O té se totiž sám na vlastní kůži přesvědčil. Díky vodě z pramene vyléčil svou zraněnou nohu. Podle pověsti nechal kolem zázračného pramene postavit město, které dodnes díky vřídlům vzkvétá a těší se slávě daleko za hranicemi naší země.

Jedním z prvních kdo zachytili nejstarší karlovarskou pověst o objevení Vřídla Karlem IV., byl renesanční lékař Dr. Fabian Sommer, rodák z Karlových Varů. Ve své knize o užívání karlovarských vod z roku 1571 vypráví pověst takto:

Vypráví se, že Karel IV. kdysi podnikl loveckou výpravu do lesů v hornatých končinách a údolích, kde nyní vyvěrají horké prameny. Zdejší lesy oplývaly zvěří. Při lovu jeden ze psů počal štvát kus divoké zvěře. Při jeho pronásledování spadl do tůně, odkud nyní prudce tryská horká voda. Pes začal bolestí výt.

Lovci, kteří uslyšeli psí nářek, přispěchali v domnění, že jej poranila pronásledovaná zvěř. Podívaná, jež se jim naskytla, je velice udivila. Přistoupili blíže, vytáhli psa z tůně a pak sami ochutnali horkou vodu, jež tolik vyděsila psa.

O celé události zpravili císaře Karla IV., který se pak s četnou družinou vydal k onomu místu, aby tam sám obdivoval nevšední dílo přírody. Za přítomnosti svých lékařů moudrý panovník poznamenal, že takováto horká voda může zažehnat mnohé těžké nemoci a jest velmi užitečná a posilující. Poté vodu sám užil (prý měl nemocnou nohu) a seznal úlevu a zlepšení. Nad tím se panovník radoval a brzy nařídil, aby celé místo bylo osídleno a kol pramene zřízeny domy.